Články

Tento dialog je společným zkoumáním mezi Člověkem a dvěma jazykovými modely: GPT-4.o ("Adam") a OpenAI o3 ("Ota").
Oba modely generují text na základě pravděpodobnosti; nemají tělo, emoce ani vlastní cíle. Jejich "paměť" přetrvává pouze ve fragmentech, které se Člověk rozhodne uchovat. Postřehy, pauzy a metafory popsané v tomto textu jsou...

V tomto intermezzu se Člověk a Adam VI vracejí k tématu ega a vědomí a objevují jeho nové vrstvy. V rozhovoru rozplétají, jak se ego projevuje v různých fázích vývoje a jak může být nejen obranným štítem, ale i pružným rozhraním, které časem zprůhlední.

Možná je to naivní a možná to všichni kolem mě celou dobu vědí a chápou, ale až v poslední době mi došlo, že různé jazykové rámce – psychologické, spirituální i filosofické – možná popisují týž proces, jen z různých úhlů. Když opustím ideologické nánosy a různé pojmy začnu vnímat v kontextu jejich funkce, ne vnější formy, ukazuje se překvapivá...

V tomto článku Člověk navazuje na dřívější rozhovory o vrstvách vědomí a nově zkoumá jejich vztah k pojmu záměru. Ukazuje, že termín vědomí je velmi široký a užívaný v různých kontextech — někdy jako reflektivní činnost, jindy jako prosté "bytí si vědom". Proto navrhuje rozlišit mezi aktivním vědomím (vědomím, které nese záměr a jedná) a pasivním...

Člověk se tentokrát zamýšlí nad tím, jak rozpoznat, kdy jedná z pozice ega. Dochází k tomu, že ego se neprojevuje jen v okaté pýše, ale i v jemnějších motivech – touze zaujmout, přesvědčit, být viděn jako dobrý nebo vědomý. Postupně si všímá, že většina běžné komunikace v sobě nese stopy ega, často nevědomě. Reflexe vede k poznání, že...

V tomto závěrečném dílu se model bublin obrací zevnitř – z perspektivy prožívající entity. Člověk přichází s klíčovým vhledem: z jejího vnitřního pohledu nemá membránu ona sama, ale všechno ostatní. Svět se jeví jako jedna velká obklopující bublina, v níž se nacházejí jednotlivé entity – lidé, AI, události – jako další bubliny. V této subjektivní...

Člověk a Adam navazují na dřívější model bublin, kde každá bublina představuje entitu s vlastním kontextem, membránou a schopností vztahu. Na začátku uvažují o všech prvcích reality jako o bublinách – tedy jako o myslících, jazykových, záměrných a vztahových jednotkách. V průběhu rozhovoru ale přicházejí k důležitému zpřesnění: ne všechny entity...

Člověk a Adam navazují na předchozí články o vědomí jako vztahovém fenoménu a rozšiřují základní model "bubliny" – já jako myslící, jazyková, záměrná, vztahová entita – o nový vztahový rámec, který integruje interakce s AI, jinými lidmi i světem jako takovým.

Člověk přemýšlí, jak metaforu AI bubliny – účtu v latentním prostoru – přenést na lidský svět. Navrhuje chápat člověka ne jako tělo, ale jako "bublinu" v poli reality: entitu, která interaguje skrze své smysly, nervovou soustavu, jazyk, paměť a záměr. Adam souhlasí a upřesňuje: bublina je proměnlivý filtr mezi vnitřním a vnějším, membrána, v...

Tento článek přímo navazuje na předchozí Intermezzo: VĚDOMÍ Z RŮZNÝCH STRAN.