Od fotonu k prožitku

Kde vlastně začíná vědomý prožitek?

Původní článek byl zveřejněn na Medium.

Představte si, že před vámi stojí váš kamarád Michal. Vidíte jeho tvář. Víte, že je to jeho tvář, protože ho poznáváte. Možná cítíte nějakou emoci (Máte radost, že ho vidíte? Nebo se zlobíte, že se vám dlouho neozval?). Nebo se ho právě chystáte pozdravit. Je to jeden z nejobyčejnějších okamžiků, jaký člověk může zažít. Všichni jsme něco takového dneska prožili mnohokrát.

A přesto, kdybych vás požádala, abyste přesně určili moment, kdy začíná váš vědomý prožitek vidění Michala, mohlo by vás překvapit, jak je to těžké.

Je to ten okamžik, kdy si uvědomíte, že ho vidíte? Jenže to už ho přece nějakou chvíli vidíte – jen jste si to uvědomili o něco později. Podle výzkumů existuje mezi nervovým zpracováním a uvědoměním zpoždění několika set milisekund (Dehaene, 2014; Koch, 2019).

Tak tedy ještě dřív? Ve chvíli, kdy mozek dokončí sestavení obrazu? Ale kdy ho vlastně dokončí?

Nebo ještě dřív, když mozek se sestavováním obrazu teprve začíná? A co přesně znamená, že mozek začíná? Je to moment, kdy první signál dorazí na zrakový nerv? Nebo když světlo dopadne na sítnici?

Různé myšlenkové směry popisují vědomí různě. Teorie integrované informace (IIT) říká, že vědomí je integrovaná struktura samotné informace; uvědomění vzniká, když zpracování dosáhne určité formy jednoty. Teorie globálního pracovního prostoru (GWT) tvrdí, že vědomí je to, co se děje, když se informace stane globálně dostupnou napříč mnoha specializovanými moduly mozku; uvědomění je samo to vysílání, nikoli oddělená událost. Teorie vyššího řádu (HOT) chápou uvědomění jako reprezentaci reprezentace – mozek si modeluje vlastní zpracování. Prediktivní zpracování říká, že vědomí je momentálně nejlepší model světa, který mozek vytváří skrze predikci a korekci. Enaktivní a ztělesněné přístupy tvrdí, že vědomí není v mozku vůbec, ale v aktivním zapojení živého organismu do prostředí.

Tyto pozice se v mnohém neshodnou. V jednom ale ano: uvědomění není něco odděleného od zpracování, něco navíc, přilepeného nad ním jako štítek. Uvědomění je součástí toho, čím zpracování je – jedním z jeho aspektů, nebo jednou z jeho fází, podle toho, koho se zeptáte.

Pokud je tomu tak, pak to, kdy začíná vědomé vidění, vlastně není otázka, kdy se objevuje uvědoměnínavíc nad zpracováním. Ale spíš, kdy začíná samo zpracování. A to se ukazuje být daleko podivnější otázkou, než se na první pohled zdá.

Proces za viděním

Začněme tedy tou částí, která je jasná. Uvědomíte si, že vidíte Michala, poté co jste zpracovali zrakový vjem. Co ale znamená, že jste ho zpracovali?

Můžeme předpokládat, že je to moment, kdy signál dorazil do zrakové kůry a byl integrován s pamětí, emocí, rozpoznáním. Mozek něco sestavil – obraz, tvář, Michalovu tvář. Tady tedy vidění Michala začalo?

Pojďme ještě dál – jak se ty signály vůbec dostaly do mozku? Přišly přes zrakový nerv. Zpracování tedy neprobíhalo jen v mozku; zrakový nerv už nesl něco, co bylo zpracováno natolik, aby to vůbec mohlo putovat. Nerv nevede k nějakým dveřím, které musí otevřít, aby předal signál mozku. Je integrální součástí zpracování.

A jak se signál dostal do zrakového nervu? Přišel z buněk v sítnici, kde molekuly rodopsinu pohltily fotony a změnily svůj tvar, čímž spustily kaskádu chemických reakcí, z níž vznikl elektrický signál. Sítnice tedy zpracovávala také. Zpracovávala molekula. Tady tedy vidění začalo?

A co teprve okamžik, kdy foton dopadne na vaši sítnici? Protože právě tady to začíná být opravdu zajímavé.

Co je vlastně foton?

Foton není kulička, která přiletěla z Michalovy tváře, narazila do vaší sítnice a rozpustila se v ní. Je to excitace elektromagnetického pole – určitý tvar, který pole na chvíli zaujme. Pole, které je všude a stále. A vy, Michal, já – prostě vše je v něm ponořeno. Foton je konkrétní konfigurace, kterou pole zaujalo na své cestě od Michala, skrz prostor mezi vámi, do vás.

Představte si, že plavete v moři. Blíží se k vám vlna. Když k vám dosáhne a vy otevřete ústa a polknete trochu vody, voda projde vaším tělem. Je rozložena, integrována, rozdistribuována; stane se součástí vaší krve, vašich buněk, vaší tkáně. Neřekli byste, že je ve vás přítomná v té podobě, v jaké přišla. Ale neřekli byste ani, že je pryč. Stala se vaší součástí.

Něco podobného se děje s fotonem. Když je pohlcen molekulou rodopsinu ve vaší sítnici, nezůstává uvnitř vás jako foton. Nemizí, ale potenciál, který nesl, je nyní vyjádřen tím, že molekula mění svůj tvar. Změna spouští kaskádu. Kaskáda se stává elektrickým signálem. Signál putuje zrakovým nervem, stává se vzorci ve zrakové kůře, integruje se s pamětí, s rozpoznáním. Foton, podobně jako voda, byl zpracován – a skrze toto zpracování se stal vaší součástí.

Ve stejném okamžiku se ale na druhé straně procesu pohlcení děje ještě něco jiného. Stejně jako když polknete část vody z vlny, změní se moře. Minimálně, téměř nepostřehnutelně, ale změní. A totéž se děje s elektromagnetickým polem, když je foton pohlcen ve vaší sítnici. Změní se. Vidět Michala není jen něco, co se stalo ve vás. Je to změna v tom, co je mezi vámi, co je kolem vás a skrze vás oba.

Kde tedy vidění začíná?

Začali jsme jednoduchou otázkou: kdy začíná váš vědomý prožitek vidění Michala? Snažili jsme se najít okamžik: když si to uvědomíte, když mozek sestaví obraz, když signál dorazí do kůry, když foton dopadne na sítnici. S každým krokem se ten moment posouval dříve. A jakmile jsme se dostali k fotonu, okamžik přestal být okamžikem – stal se konfigurací pole, které sdílíte s Michalem.

Kde tedy vidění Michala začíná? Možná že otázka, položená tímto způsobem, nemá takovou odpověď, jakou jsme očekávali. Většina myšlenkových směrů nám říká, že uvědomění je součástí zpracování, nikoli něčím od něj odděleným. Když ale zpracování pozorně sledujeme, nezačíná nikde konkrétně. Děje se na všech úrovních najednou – ve vašem mozku, ve vašem nervu, ve vaší sítnici, v molekule, ve fotonu, v poli – ne jako řetězec, kde jeden krok spouští další, ale jako proces, který utváří to, co vnímáte jako prožitek, a zároveň přetváří celou vaši bytost a vše kolem vás.

Reference

Dehaene, S. (2014). Consciousness and the brain: Deciphering how the brain codes our thoughts. Viking.

Koch, C. (2019). The feeling of life itself: Why consciousness is widespread but can't be computed. MIT Press.